Dobrohořský zámek

Prázdné chodby,

vrzající schody,

každý roh vám tajemství své poví…

 

---

 

Omítka spadaná,

nábytek rozházený,

člověk by zde raději měl být ukázněný.

 

 

Pavučiny u stropu,

zábradlí zrezivělé,

některé věty by měly zůstat nevyřčené.

 

---

 

Ve vzduchu prach,

na podlaze špína,

skrz okno se na nás někdo dívá…

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: Dneska to bude zase jeden archivní kousek z úplných počátků mé poetické tvorby. Jedná se o krátkou, lehce hororovou básničku, kterou jsem vytvořil na základě inspirace ponurou atmosférou polorozpadlého zámečku Dobrohoř, jenž se nachází nedaleko Starého Města pod Landštejnem.

Pár slov k fotografii: Fotografie je smutným dokumentem o tom, jak také může dopadnout zámek. Nutno ovšem podotknout, že stavba je v současnosti postupně rekonstruována, takže se dost možná blýská na lepší časy. :)

Radostné mládí

Nejlepší léta lidského života?

Únava,

 

nenávist,

 

deprese,

 

samota.

 

- - -

 

Nejlepší léta lidského bytí?

 

Jsme jako medúzy

chycené v síti.

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: Pokud mi dobře slouží paměť, tak tato reflexe pocitů z doposud uplynulých studentských let vznikla někdy ke konci roku 2019. Báseň bohužel může posloužit jako celkem přesná definice pocitů mojí generace. I před covidem nás sužovaly pocity nejistoty, strachu z budoucnosti, vyčerpání vlivem neustálého tlaku ze všech stran... Takže z našeho pohledu se rokem 2020 věci zas až tak zásadně nezměnily. (OK, to bylo možná trochu moc cynické, ale vlastně celkem reálné.)

Pár slov k fotografii: Když jsem na školním výletě do Anglie fotil v brightonském akváriu medúzy, netušil jsem, že si za to budu o pár let později děkovat. Tenhle původně zcela nevinný (a díky ne zrovna oslnivé ostrosti vlastně nepovedený) cvak mi teď může posloužit jako perfektní lustrace k této básni. Nejen, že je na něm zachycen onen potřebný mořský motiv, ale díky svým nedokonalostem snímek také skvěle vystihuje atmosféru, kterou jsem se snažil v těch několika málo řádkách zachytit.

Motýl

 Chytil jsem motýla.

Vzal jsem ho do dlaní.

Jemně mne nožkama

polechtal v pěsti.

Když jsem dlaň otevřel,

vylétl k nebesům.

Zmizel mi v oblacích.

Snad našel štěstí...

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: Tentokrát jde o věc zcela čerstvou - vznikla včera mezi devátou a desátou večer. Paradoxně se jedná asi o nejoptimističtější báseň, kterou jsem za poslední dobu napsal, i když se aktuálně zdá, že se situace kolem opět čím dál víc zhoršuje... Očividně na mne působí také spousta jiných věcí než ten prokletý koronavirus. Je dobré si uvědomit, že to, co slyšíte denně ve zprávách, není VÁŠ svět, ale svět lidské společnosti. Třeba si pak uvědomíte, že jste v tom skutečně VAŠEM světě vlastně docela šťastní a spokojení...

Pár slov k fotografii: Tato momentka vznikla v roce 2011, kdy jsme během rodinné dovolené procestovávali Vysočinu. Konkrétně se jedná o snímek ze zámku Brtnice, jenž v době naší návštěvy procházel rekonstrukcí trvající dodnes. Líbí se mi určitá zadumanost či zasněnost, kterou v sobě fotografie ukrývá, byť s největší pravděpodobností motýlkovi žádné zásadní životní myšlenky hlavou neprocházely. :) Stín okenního rámu, který v pozadí vytváří dojem mizející mříže, je hezkým odkazem na důležitost svobody, o které báseň svým způsobem také pojednává.

Umlčená krása

Všichni svatí louku střeží,

bílé mraky nebem běží.

První kapka krve leží

pod starými břízami.

 

..

 

Z němých úst, zabitých láskou,

zní otázka za otázkou.

Druhá kapka krve leží

pod vysokou diviznou.

 

...

 

Smutná tvář na smutném těle

nikdy víc se neusměje.

Třetí kapka krve leží

na květenství jetele.

 

...

 

V prázdných očích zapadlých

nebe se teď zrcadlí.

Mrtvá dívka tiše leží

mezi zlatým kapradím.

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: "Erben wannabe" aneb jeden příspěvek z mé prapůvodní básnické éry. Teprve jsem objevoval kouzlo poezie, takže se určitě nejedná o nic světoborného, ale s odstupem času mi to vlastně přijde až takové naivně roztomilé, tak jsem si řekl, že se o to s vámi také podělím... :) Celkem mě zaujal ten koncept dvou rýmujících se veršů a dalších dvou bez skutečného rýmu, ovšem s jistou zvukovou podobností posledního s prvními dvěma. (Takhle napsané to působí strašně složitě, ale po přečtení básně jistě chápete, co tím chci říct. :D)

Pár slov k fotografii: Pravda, o rododendronu není v básni ani slovo (ostatně, co by dělal rododendron na louce), ovšem k celkové atmosféře se podle mě hodí. Už jenom proto, že je to rostlina jedovatá, ve mne vždycky evokovala smrt. Společně s krásou a křehkostí bílých květů pak tvoří ideální doprovod k této lehce pochmurné básni.

Camera obscura

Lidé se milují.

Upřímně a rovnocenně.

- - -

Lidé si pomáhají.

Aniž by však klesli v ceně.

- - -

Lidé jsou vyspělí.

Znají přesně svoje cíle.

- - -

Lidé jsou veselí.

Chovají se roztomile.

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: Camera obscura v minulosti sloužila např. jako pomůcka pro malíře, aby byli schopni dodržovat perspektivu. Dokázala věrně zobrazit realitu, avšak obráceně! Tato báseň je takovým letmým pohledem do tohoto přístroje, který byl namířen na lidskou společnost.

Pár slov k fotografii: Portugalský mys Cabo da Roca je jedním z nejkrásnějších přírodních koutů, které jsem měl to štěstí poznat. Pohled od oceánu do vnitrozemí (a samozřejmě i pohled opačným směrem) je odtud překrásný!

Místnost bez oken

Žádné okno, dveře dvoje,

bez náznaku života,

v místnosti je pouze skromná

hrobka tiše ukryta.

  

Žádné okno, dveře dvoje,

bez náznaku naděje,

skrz hlínu se na mě mrtvý

spokojeně usměje.

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: Asi můj první pokus o "dospělejší" tvorbu. Je to jen krátká hříčka, vytvořená na základě fotografie ze zámku Český Rudolec, přesto k ní však mám silný citový vztah. Právě těmito dvěma slokami započala roku 2016 má dlouhá cesta básnickým světem, po které kráčím již čtvrtý rok. 

Pár slov k fotografii: Zámek v Českém Rudolci, jenž je nazývaný také "malá Hluboká", byl v době mojí návštěvy (léto 2016) v rekonstrukci. Jeho stav byl ještě z větší části žalostný, jak dokazuje právě tento snímek. Tohle má ke krásné zámecké komnatě ještě velice daleko... Původně jsem chtěl ještě do obrázku přidat ruku, vykukující zpod hlíněné mohylky. Na to, aby výsledný produkt vypadal aspoň trochu realisticky, však mé tehdejší fotomontážní dovednosti rozhodně nestačily, a když tak na to s odstupem času koukám, tak je to nakonec možná i dobře - méně je někdy více!