Dobrohořský zámek

Prázdné chodby,

vrzající schody,

každý roh vám tajemství své poví…

 

---

 

Omítka spadaná,

nábytek rozházený,

člověk by zde raději měl být ukázněný.

 

 

Pavučiny u stropu,

zábradlí zrezivělé,

některé věty by měly zůstat nevyřčené.

 

---

 

Ve vzduchu prach,

na podlaze špína,

skrz okno se na nás někdo dívá…

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: Dneska to bude zase jeden archivní kousek z úplných počátků mé poetické tvorby. Jedná se o krátkou, lehce hororovou básničku, kterou jsem vytvořil na základě inspirace ponurou atmosférou polorozpadlého zámečku Dobrohoř, jenž se nachází nedaleko Starého Města pod Landštejnem.

Pár slov k fotografii: Fotografie je smutným dokumentem o tom, jak také může dopadnout zámek. Nutno ovšem podotknout, že stavba je v současnosti postupně rekonstruována, takže se dost možná blýská na lepší časy. :)

Místnost bez oken

Žádné okno, dveře dvoje,

bez náznaku života,

v místnosti je pouze skromná

hrobka tiše ukryta.

  

Žádné okno, dveře dvoje,

bez náznaku naděje,

skrz hlínu se na mě mrtvý

spokojeně usměje.

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: Asi můj první pokus o "dospělejší" tvorbu. Je to jen krátká hříčka, vytvořená na základě fotografie ze zámku Český Rudolec, přesto k ní však mám silný citový vztah. Právě těmito dvěma slokami započala roku 2016 má dlouhá cesta básnickým světem, po které kráčím již čtvrtý rok. 

Pár slov k fotografii: Zámek v Českém Rudolci, jenž je nazývaný také "malá Hluboká", byl v době mojí návštěvy (léto 2016) v rekonstrukci. Jeho stav byl ještě z větší části žalostný, jak dokazuje právě tento snímek. Tohle má ke krásné zámecké komnatě ještě velice daleko... Původně jsem chtěl ještě do obrázku přidat ruku, vykukující zpod hlíněné mohylky. Na to, aby výsledný produkt vypadal aspoň trochu realisticky, však mé tehdejší fotomontážní dovednosti rozhodně nestačily, a když tak na to s odstupem času koukám, tak je to nakonec možná i dobře - méně je někdy více!