Sucho

Je to už spoustu let,

je to už spoustu dní,

co tekl tu divoký proud.

Nyní se na loďce

s vesly či s plachtami

nelze dál od břehu hnout.

 

Okolí koryta

požárem zbarvené,

řečiště suché jak troud,

zmizela hladina,

zmizelo rákosí,

ze břehů valí se čmoud.

 

Dávno je ztracen kout,

z něhož jsme společně

chtěli do života vplout,

namísto toho nás,

dost možná nechtěně,

zbavil čas citových pout.

 

Je to už spoustu let,

co jsem si pomyslel,

že dokážu srdce své

někomu odemknout.

 

Je to tak dávno,

že už mám problémy

si na lásku vůbec jen vzpomenout…

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: Klasické vzpomínání na dávno vyhaslé city, nic moc objevného. :D

Pár slov k fotografii: Schwarzenberský plavební kanál, který lemuje cestu k Hauswaldské kapli u Srní, v době mojí návštěvy zdaleka nebyl splavný. Ale alespoň mohla vzniknout nějaká efektní fotka, na jejímž základě vlastně celá tahle báseň vznikla.

Epitaf lásky

Ve tvých dlaních

usínají

vzpomínky na krásný den.

Jsou stejné jak já.

 I já jsem býval

ve tvých sítích polapen.

 

Dnes už však vím,

že tvé ruce

nehladí

a neprosí.

Pouze škrtí,

drápou,

rdousí,

až nakonec

vše zadusí.

 

- - - - -

 

Perutě perutýnů

na křídlech nikotinu

létají z tvých úst.

 

Chtějí tnout do mrtvého,

a tak tnou do živého.

Brzdí ve mně růst.

 

- - - - -

 

Už znám všechna tvoje tajemství,

všechny tvoje splíny.

Na bělostných tvářích

ti teď tančí černé stíny.

 

Už znám všechna temná zákoutí,

která tvoje duše skrývá.

Přes tvůj andělský výraz

se na mne nyní

ďábel dívá.

 

A já nemíním žít v plamenech.

Nechci dýchat síru.

Nehodlám mást čisté duše.

Nemám na to sílu.

Vždyť tvoje činy,

tvoje slova,

tvoje rozhodnutí,

způsobují, že se celý svět

najednou bortí.

 

- - - - -

 

Perutě perutýnů

na křídlech nikotinu

létají z tvých úst.

 

Chtějí tnout do mrtvého,

a tak tnou do živého.

Brzdí ve mně růst.

 

- - - - -

 

Klanět se před tvými bohy

nechci

a nebudu.

Tam, kde vidíš bílé světlo,

já zřím jen hnusnou obludu.

Cokoli je pro mne lepší,

než vyseknout jim poklonu.

Má duše je z porcelánu.

Tvoje, zdá se,

z betonu.

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: Jedním z nejčastějších námětů (ne-li ten vůbec nejčastější) básnických děl je bezesporu láska, ať už šťastná nebo nešťastná. Ani já se tomuto tématu nedokázal vyhnout, vždyť právě láska je tím nejcennějším, co nám život může nabídnout. Právě proto ale není vždy jednoduché se vyrovnat s jejím nedostatkem... Epitaf lásky je typickým porozchodovým vyrovnáváním se s minulostí a skrývá v sobě mnohé drobnosti, které odkazují na různé problémy mého prvního vážného vztahu. Je to vlastně shrnutí všech negativních vzpomínek, které mi dost pomohlo si ujasnit, že ten rozchod byl vlastně opravdu skvělým krokem. Mnohdy totiž vztahy fungují pouze v jedné z mnoha rovin a postupně se stávají čím dál víc toxickými. Jenže vy to nevidíte, protože se soustředíte právě jen na tu jedinou funkční rovinu. A pak to dopadá špatně! A musíte se z toho vypisovat v teatrálních básničkách... :D

Pár slov k fotografii: Potrhaná pavučina na sloupku u naší garáže. Krásná, křehká, na první pohled složitá, ale ve své podstatě geniálně jednoduchá. Dokonalá alegorie lásky!