úterý 13. října 2020

Motýl

 Chytil jsem motýla.

Vzal jsem ho do dlaní.


Jemně mne nožkama

polechtal v pěsti.


Když jsem dlaň otevřel,

vylétl k nebesům.


Zmizel mi v oblacích.

Snad našel štěstí...



- - - - - - - - - - - -


Pár slov k básni: Tentokrát jde o věc zcela čerstvou - vznikla včera mezi devátou a desátou večer. Paradoxně se jedná asi o nejoptimističtější báseň, kterou jsem za poslední dobu napsal, i když se aktuálně zdá, že se situace kolem opět čím dál víc zhoršuje... Očividně na mne působí také spousta jiných věcí než ten prokletý koronavirus. Je dobré si uvědomit, že to, co slyšíte denně ve zprávách, není VÁŠ svět, ale svět lidské společnosti. Třeba si pak uvědomíte, že jste v tom skutečně VAŠEM světě vlastně docela šťastní a spokojení...

Pár slov k fotografii: Tato momentka vznikla v roce 2011, kdy jsme během rodinné dovolené procestovávali Vysočinu. Konkrétně se jedná o snímek ze zámku Brtnice, jenž v době naší návštěvy procházel rekonstrukcí trvající dodnes. Líbí se mi určitá zadumanost či zasněnost, kterou v sobě fotografie ukrývá, byť s největší pravděpodobností motýlkovi žádné zásadní životní myšlenky hlavou neprocházely. :) Stín okenního rámu, který v pozadí vytváří dojem mizející mříže, je hezkým odkazem na důležitost svobody, o které báseň svým způsobem také pojednává.

4 komentáře:

  1. Krásná báseň, akorát pro mě rozhodně není optimistická, protože mi připomněla, jak jsem kdysi vzala motýla do dlaní a když jsem je otevřela, nemohl létat. Nechtěně jsem mu totiž setřela prach z křídel, byla jsem malá, ale mám to v hlavě dodnes.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Juuuj, zrovna, když jsem si říkal, že sem konečně házím něco veselejšího, tak se pak dozvím takovouhle jobovku. No nic, tak třeba to vyjde příště... :D Já mám podobnou historku s nějakou plošticí či co to bylo. Fascinovala mě sbírka brouků, kterou jsem někde viděl, a tak jsem chtěl svoji vlastní. Bohužel mi v té době opravdu nedocházelo, že se ti brouci nejdřív "humánně" zabíjejí ponořením do éteru. Zbytek si asi domyslíš sama... Na moji obranu to ale fakt skončilo jen u té jedné ploštice a za svůj život jsem zachraňoval už X berušek či jiného hmyzu ze sudu s vodou, takže si říkám, že tím se to to trochu vyrovnává.

      Vymazat
    2. Já zase zachraňuju šnečky z chodníku :). Jedna ploštice? To je ještě super skóre, to jsi jen takový docela maličký vrahounek :D. My, když jsme byly se ségrou malé, jsme u tety na poli sbíraly do plastových lahví od limonád mandelinky z bramborových natí, protože ty bestie sežraly, co mohly. Pyšně jsem jí nesla ukázat plnou lahev, myslela jsem, že je někam odnese nebo vysype, ona je ale zalila vařící vodou, občas je i rovnou hodila do kotle. Takže i kdybych sbírala šnečky do konce života, asi to nikdy neodčiním :D.

      Vymazat