Rtuť kolísá
podél bodu nula
a z nebes
se na svět spouští
bělostný hábit,
jenž může všecičko
staré a rozbité
naoko spravit,
a v rozostřených konturách
ztemnělých ulic
bude nastolen
dočasný mír.
Ve vzduchu studeném
rosí se knír...
A kolem žlutavého světla
pouliční lampy
s žárovkou starší, než já,
jako noční bludička tajemná
létá netopýr.
V kouřmu a mlžení
ztratí se na chvíli
i nebe
či vzdálená stavení,
a každý z nás najednou
do vlastní planety
s hranicí mlhavou
v mžiku je vpravený.
...co bude, až se zas
rozptýlí bílá noc
a až slunce paprsky
přijdou nám na pomoc?
Co bude, až se zas
obzory rozšíří?
Kam z mlžných planet svých
každý z nás zamíří?
Pár slov k fotografii: Nic víc a nic míň než autentický (skoro až reportážní) snímek z noční, mlhou zahalené ulice, který vznikl během osudné inspirativní procházky.