Jan Palach

Škrtnutí zápalky!

Startovní výstřel!

Jen pouhé vteřiny

do cíle zbývají.

Žár rychle proniká

do plic i žaludku,

spálené rukávy

s pokožkou splývají.

Na oční víčka

ho políbil plamen.

Líce Čechie

se zarděly lítostí.

Takhle to dopadá,

když člověk člověka

krutostí dovede

k zoufalé krajnosti.

Konečky prstů

prvně a naposled

pocítí doteky

čistého živlu;

ve vzduchu cítit je

spálená kůže.

Snad proti cenzuře,

strachu a porobě

upřímné rozžetí

něco teď zmůže.

Snad právě proměna

v lepší svět začíná...

- - -

Na lůžku v bolestech

leží

a vzpomíná

na moment vzplanutí,

na moment revolty,

na moment bolesti,

na moment svobody.

Již za pár minut si

z paží svých odváže

plamenem zčernalé

životní okovy.

- - -

Poslední výdech

ztratil se v prostoru

chladného, tichého pokoje.

...s hrdostí vzpomenul

na den, kdy vyrazil

se sirkou, benzínem

a nadějí do boje.

- - -

Upálil se za svobodu.

Upálil se za svůj sen!

Tiše zhasla

v půli ledna

první lidská pochodeň...

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: 16. ledna 1969 se na Václavském náměstí v Praze na protest proti tehdejšímu režimu demonstrativně zapálil student Jan Palach. O tři dny později na následky tohoto činu zemřel. Dnes si připomínáme smutné výročí smrti tohoto odvážného muže. Vím, že názory na jeho konání se v naší společnosti liší, a tudíž může být tato báseň svým způsobem kontroverzní, nicméně pro mne to byl hrdina a hrdinové si zaslouží být připomínáni! Třeba pár veršovanými řádky...

Pár slov k fotografii: Abych byl upřímný, vůbec jsem si nebyl jistý, jestli z mého snažení vyjde něco použitelného. K dispozici jsem měl moji pravděpodobně jedinou fotku sochy sv. Václava (rok 2008) a pár snímků ohníčku z rodinné oslavy čarodějnic před pár lety. A nakonec z toho vzešel, dle mého názoru, i celkem dobře vypadající mišmaš. Líbí se mi ta zmatečnost, nepřehlednost...a celkově to má zajímavou energii. Snad se mi tímto nestandardním zpracováním podařilo dostatečně vyvážit ten, přiznávám, lehce kýčovitý motiv.