Škrtnutí zápalky!
Startovní výstřel!
Jen pouhé vteřiny
do cíle zbývají.
Žár rychle proniká
do plic i žaludku,
spálené rukávy
s pokožkou splývají.
Na oční víčka
ho políbil plamen.
Líce Čechie
se zarděly lítostí.
Takhle to dopadá,
když člověk člověka
krutostí dovede
k zoufalé krajnosti.
Konečky prstů
prvně a naposled
pocítí doteky
čistého živlu;
ve vzduchu cítit je
spálená kůže.
Snad proti cenzuře,
strachu a porobě
upřímné rozžetí
něco teď zmůže.
Snad právě proměna
v lepší svět začíná...
- - -
Na lůžku v bolestech
leží
a vzpomíná
na moment vzplanutí,
na moment revolty,
na moment bolesti,
na moment svobody.
Již za pár minut si
z paží svých odváže
plamenem zčernalé
životní okovy.
- - -
Poslední výdech
ztratil se v prostoru
chladného, tichého pokoje.
...s hrdostí vzpomenul
na den, kdy vyrazil
se sirkou, benzínem
a nadějí do boje.
- - -
Upálil se za svobodu.
Upálil se za svůj sen!
Tiše zhasla
v půli ledna
první lidská pochodeň...
Pár slov k fotografii: Abych byl upřímný, vůbec jsem si nebyl jistý, jestli z mého snažení vyjde něco použitelného. K dispozici jsem měl moji pravděpodobně jedinou fotku sochy sv. Václava (rok 2008) a pár snímků ohníčku z rodinné oslavy čarodějnic před pár lety. A nakonec z toho vzešel, dle mého názoru, i celkem dobře vypadající mišmaš. Líbí se mi ta zmatečnost, nepřehlednost...a celkově to má zajímavou energii. Snad se mi tímto nestandardním zpracováním podařilo dostatečně vyvážit ten, přiznávám, lehce kýčovitý motiv.