Je to už spoustu let,
je to už spoustu dní,
co tekl tu divoký
proud.
Nyní se na loďce
s vesly či s plachtami
nelze dál od břehu hnout.
Okolí koryta
požárem zbarvené,
řečiště suché jak
troud,
zmizela hladina,
zmizelo rákosí,
ze břehů valí se
čmoud.
Dávno je ztracen kout,
z něhož jsme společně
chtěli do života
vplout,
namísto toho nás,
dost možná nechtěně,
zbavil čas citových
pout.
Je to už spoustu let,
co jsem si pomyslel,
že dokážu srdce své
někomu odemknout.
Je to tak dávno,
že už mám problémy
si na lásku vůbec jen vzpomenout…
- - - - - - - - - - - -
Pár slov k básni: Klasické vzpomínání na dávno vyhaslé city, nic moc objevného. :D
Pár slov k fotografii: Schwarzenberský plavební kanál, který lemuje cestu k Hauswaldské kapli u Srní, v době mojí návštěvy zdaleka nebyl splavný. Ale alespoň mohla vzniknout nějaká efektní fotka, na jejímž základě vlastně celá tahle báseň vznikla.
Smutné, ale dobré
OdpovědětVymazatDěkuji. :) Budu se snažit nějak střídat smutné básně s těmi atmosférickými či kritickými, ať tu z toho není úplně slzavé údolí... :D
Vymazat