Mlha

Rtuť kolísá

podél bodu nula

a z nebes

se na svět spouští

bělostný hábit,

jenž může všecičko

staré a rozbité

naoko spravit,

a v rozostřených konturách

ztemnělých ulic

bude nastolen

dočasný mír.

Ve vzduchu studeném

rosí se knír...

A kolem žlutavého světla

pouliční lampy

s žárovkou starší, než já,

jako noční bludička tajemná

létá netopýr.

V kouřmu a mlžení

ztratí se na chvíli

i nebe

či vzdálená stavení,

a každý z nás najednou

do vlastní planety

s hranicí mlhavou

v mžiku je vpravený.

...co bude, až se zas

rozptýlí bílá noc

a až slunce paprsky

přijdou nám na pomoc?

Co bude, až se zas

obzory rozšíří?

Kam z mlžných planet svých

každý z nás zamíří?

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: Jakmile došlo k rozvolnění pravidel o zákazu vycházení (tehdy alespoň do 23 hodiny, teď se snad už schyluje k úplnému zrušení), začal jsem opět podnikat mé oblíbené noční vycházky. Tato báseň je určitým shrnutím mých myšlenkových pochodů z jedné obzvláště mlhavé noci. Nevím jak vy, ale já mám mlhu vlastně hrozně rád...

Pár slov k fotografii: Nic víc a nic míň než autentický (skoro až reportážní) snímek z noční, mlhou zahalené ulice, který vznikl během osudné inspirativní procházky.