Požár

Temný kouř na bílém nebi

černá mračna vytváří,

malý domek na samotě

rudý plamen ozáří.

 

"Pospěš, dítě, chyť mou ruku,

ať jsme odtud rychle pryč!"

Děcko ale trápí v duchu

pár otázek, možná víc.

 

"Odkud ten kouř k nebi stoupá,

když je komín o kus dál?"

"Teď buď zticha, holka hloupá,

požár má teď v domě bál."

"A proč s námi táta není?"

zní otázka nevinná.

"Asi zůstal ve stavení.

Chtěl zachránit, co se dá."

A tak běží matka s dcerou,

skrze tichou krajinu,

smutnou ženu v kapse tíží

drobný důkaz zločinu.

A tak běží matka s dcerou,

opuštěnou krajinou,

krabička se zápalkami

tiše zasvištěla tmou.

- - - - - - - - - - - -

Pár slov k básni: Typický příklad mé rané básnické tvorby. Má původní vize byla vytvořit sbírku balad, podobně jako kdysi K. J. Erben, který by se snad dal označit jako můj tehdejší vzor. Náměty mých pokusů byly trochu modernější než Erbenovy, přesto však měly v určitém smyslu takový ten starodávný "šmrnc", protože můj básnický jazyk - co si budem povídat - tak úplně moderní zase není. :D

Pár slov k fotografii: Zdánlivě banální fotka střechy domu našich sousedů, která mi však vnukla větu: "Odkud ten kouř k nebi stoupá, když je komín o kus dál?" Na základě této pasáže pak postupně vznikla celá báseň. Jediným větším editorským zásahem bylo "zahuštění" kouře, aby byl na snímku lépe patrný. (Vidíte taky tu ďábelskou tvář ukrytou v kouři úplně nahoře?)